Začalo to v roce 2008, kdy se stalo spousty situací a ta poslední odstartovala kolotoč problémů.
První měsíc jsem své problémy s břichem neřešila. Říkala jsem si, že průjmy může mít kdokoliv, tak proč se tím zaobírat.
Po 2 měsících jsem už raději zašla k obvodnímu lékaři. Sice mi mamka říkala, že je to normální, že ona je má taky, ale poslechla jsem svou hlavu.
Jako
první měl podezření, že je to
z psychiky a napsal mi nejslabší antidepresiva.
Pomohly na 14 dní, ale poté se to znovu navrátilo. Tak mne tedy poslal na vyšetření k
alergoložce - zda nejsem na něco alergická. Kdyby se potvrdilo, že mám alergii na jídlo, tak by to byl problém. Protože jídel je spousty a mohlo by to být cokoliv. Naštěstí, nebo taky ne,
nebyla to alergie.
V tu dobu jsem chodila s klukem a
odjela k němu na týden - a byl klid. Doktor říkal, že by to mohlo být
změnou prostředí. Ale po příjezdu se to opět vrátilo. Už nevěděl co semnou a bál se, aby to nebylo v mé hlavě (jak řekl -
alergie na rodiče).
Domluvili jsme se, že pokud se to nezlepší po dovolené v Chorvatsku, tak mě pošle na
koloskopii = kolonoskopii (vyšetření střev pomocí kamerky). V Chorvatsku mi to nedalo pokoj a tak nezbývalo nic jiného, než se objednat na vyšetření.
V červenci 2009 jsem se objednala a nástup byl v
srpnu. Nejhorší byla příprava na
kolonoskopii - 2 až 3 dny před vyšetřením se musí držet dieta bezezbytková. Den před vyšetřením mít k obědu jen vývar a od té doby nejíst. V podvečerních hodinách jsem začala pít
fortrans (4 odporné pytlíčky, které se rozpustí ve vodě a vypijí). A řeknu Vám -
HNUS!!! Člověk neví, zda sedět na wc nebo zvracet - bylo to odporně slané a i divná pachuť. Každopádně jsem nezvládla vypít 4 litry, ale pouze 2 a to ještě s problémem.
Když jsem přijela k doktorce, tak mne dala sestřička papír, kde jsem musela podepsat papíry ohledně vyšetření. Vyšetření u nás a v jiných městech i státech se liší - tady jsem neměla ani
"anděla" a ani
speciální kalhoty - pouze jsem si svlékla vše od pasu dolů (jelikož jsem se dívala na veškerá vyšetření na internetu, překvapilo mě, že mi daly jen plentu přes nohy). Doktorka se mě ptala, kolik jsem toho vypila a já řekla popravdě, že jen 2 litry, tak si nebyla jistá, zda jsem dostatečně vyčištěná pro vyšetření, tak mi hned nedala injekci s "oblbovákem". Prý kdybych nebyla dostatečně, tak by mě přeobjednala, ale naštěstí to stačilo. I když nevím zda naštěstí, jelikož mi sestřička nenašla žílu a tak jsem to měla
"hezky" při vědomí. Jednou jsem zakřičela bolestí - nahánějí vzduch do střev a příjde Vám, jako kdyby měly prasknout. Každopádně jsem to přežila a ani nemusela spát po vyšetření (vždy po této "oblbovací" injekci musíte odpočívat a nesmíte obsluhovat stroje). Během vyšetření jsem mohla pozorovat obrazovku a paní doktorka mi vše hezky popisovala.
Po vyšetření mě paní doktorka vzala k sobě do ordinačního pokoje a tam mi vše řekla. Slovo
CROHNOVA CHOROBA/nemoc mě posadila na zadek. V duchu jsem si říkala, hlavně ať to není crohn, že je to ta horší varianta než kolitida (ta postihuje jen tlusté střevo). Ale i tak jsme ještě museli počkat na biopsii (4 odebrané vzorky).
Paní doktorka mi naorinovala - Salofalk (8denně), kyselinu listovou, antibiotika.
O měsíc déle jsem přišla na plánovanou kontrolu. Díky práškům se mi udělalo lépe a tak jsme mohli pokračovat v základní léčbě.
